Goodbyes

Lekce angličtiny ve virtuálním prostředí Languagelab

Konverzační hodina o loučení

Učitel: Izzy Kophee (USA – Colorado)

Studenti: Furkan, aylin, burak, doukan, Omer, Pavel, Tolgahan, Zeynep, Bakyt

Loučení je naší každodenní aktivitou, ale každý se loučí úplně jinak a je důležité vědět, co se kde považuje za neslušné, abyste si zbytečně nezpůsobili potíže. O tom byla naše dnešní hodina. Začali jsme tak, že jsme jeden po druhém a říkali, jak se nejčastěji my osobně loučíme a třeba přidali nějakou zajímavou historku nebo zajímavost.

Pěkné a originální způsoby loučení: ee me in your dreams! Don't forget me.

Klasické: Take care. Goodbye. See you. See you later. I must go, I have to do/learn something...

Dále jsme si povídali o tom, jestli je v naší zemi zvykem, že když se s někým loučíte, tak mu podáte ruku, obejmete nebo políbíte. Většina z nás řekla, že to záleží na tom, s jakým člověkem mluvíte, a od toho se odvíjí způsob loučení.

Když přišla řada na mě, tak jsem chtěla vymyslet nějaké loučení, které je pro nás typické. Napadlo mě, že často říkáme „Měj se.“ Takže jsem se to snažila vysvětlit ostatním a přeložila jsem jim to, jako kdyby řekli „Have-a“ bez „goodbye“.

V posledním zbytku hodiny jsme si četli zajímavý rozhovor mezi Američanem a Číňanem. Kde Američanovi přišlo příliš nezdvořilé říci jen „Goodbye.“ Jsou zvyklý se loučit mnohem déle.

„My friend Qin, who is Chinese, rang me the other night and after about 30 minutes the time came to say goodbye. I had to go do something so I said so. "Okay, bye" she said.

I panicked. "What?"

"Bye" she said.

This was new to me. Normally when the English say goodbye they enter into a process of drawing things to a close.

We can't just say "bye" and hang up. When I told Qin I had to go, I was telling the truth, but I was signalling that I would shortly have to go and do this. I wasn't saying "go away I need to have food".

If she'd been English she'd have said "ok - what you having?" I'd have said "a ham sandwich" or something and she'd have told me what she'd had to eat, or was planning to eat. We may have riffed on that for a minute, swapped recipes, delighted in each other's preferences for mustard or mayonnaise, brown bread or white before gently bringing the conversation to a halt.“