20. 5. 2013

Samy na pláži :)


5.5.2013

Class
Lekce angličtiny ve virtuálním prostředí Languagelab
Výuková hodina v baru na pláži
učitel: Kori Blaisdale
(Anglie)
studenti:
 Stephi  (Česká republika)

Dnešní hodina byla naplánovaná jen krátce, ale byla jsem z ní naprosto nadšena. Byla jsem v tom okamžiku jediným studentem a měla jsem učitelku pro sebe. Takové hodiny mi dávají dvojnásobný užitek, protože mohu mluvit téměř celou hodinu.
Byly jsme s Kori na pláži a nejprve se mě ptala, jaký jsem měla den. Říkala jsem, že jsem byla fotit mladý pár na starém hradě. Mám ráda taková místa, mají svou historii a mnoho krásných zákoutí.
„I was shooting a couple this morning. I do a lot with the surroundings.
I can do a lot“
Postupně jsme se dostali k pověstem a příběhům o nadpřirozených bytostech. Vyprávěla jsem Kori, že znám jeden hrad, který stojí na skále jako špunt k pekelné bráně. O tomto hradu se vypráví, že se tam děly zvláštní věci a majitelé chtěli zjistit důvod. Vybrali si jednoho odsouzence na doživotí a slíbili mu, že když se nechá spustit do průrvy ve skále a řekne jim, co tam je, trest mu odpustí. Vězeň souhlasil, spustili ho dolů a už v půli cesty křičel, ať ho vytáhnou.
„They lowered the prisoner down through the gap in the rock.  After a short time the prisoner started to shout. He shouted that he wanted to die! Because he was so terrified of what he saw, he would rather be dead than be in that place.“
Vězně vytáhli a jeho vlasy za tak krátkou dobu byly úplně bílé a byl v šoku. Majitelé se rozhodli na tom místě postavit kapli, která měla zamezit, aby se zlo, které považovali za peklo, dostalo na povrch. Celý hrad má jako jediný veškeré obranné prvky směrem dovnitř, ne ven, jak bylo běžné.
Další příběh o tomto hradu se týká Karla Hynka Máchy, který zde přenocoval. Z jeho zápisků je patrné, že se mu v kapli zjevila dívka, která mu ukázala skříňku s pohyblivými obrázky. Viděl, jak lidi se skřípěním požírají železné obludy a na malém prostoru je velmi mnoho domů a málo stromů. Lidé chodili mlčky po ulici a měli v uších šňůrky, jako by byli něčím ovládáni. Vědci se domnívají, že se nějakým způsobem dostal do časové smyčky a viděl na videokameře budoucnost v Praze někde kolem roku 2005. Lidé nastupovali do autobusů nebo tramvají a poslouchali hudbu ze sluchátek. Na tomto hradě Mácha již vícekrát nenocoval
J.
Kori korigovala mé vyprávění a vysvětlovala mi, jaké výrazy a slovní spojení se obvykle používají. Byl to úžasný zážitek.













Stephi Kroll


Žádné komentáře:

Okomentovat